🏅Marně pátrám v paměti, kdy jsem naposled dostala mediali. Hm, nevydrápala jsem se nikdy ani na tu bramborovou. Ale vlastně jo - na honu zajíců na sklonku 90. let na jižní Moravě jsem dostala jedlou medaili ve tvaru zajíce a snědla jsem mu ucho dřív, než jsem docupitala promrzlá na kost a bez zajíce domů...
🏅28. října jsem si z Pražského hradu a z rukou prezidenta Petr Pavel odnesla Medaili za zásluhy 1. stupně. Co k tomu dodat... přemýšlela jsem nad nějakým moudrem, které se možná ode mě očekává, ale žádné mě nenapadá. Asi před měsícem jsem se dověděla o tomto ocenění a celý cca měsíc jsem rekapitulovala a snažila se o smíření sama se sebou, jelikož jsem si nepřišla "hodna" vůbec tuto medaili převzít. V hlavě se mi objevovaly všecky ty obličeje, které jsem poznala za 4 roky mého Breakfaststory, kdy jsem dřela jak koňské spřežení o jednom kočím, ty obličeje, které patří lidem s hendikepem, lidem v sociálních službách, lidem, kteří často drží svoje životy na sakra krátkém vlasu a ne z vlastního přičinění. Každého, kdo se rozhodl nejít cestou peněz, ale pomoci druhým, slabším, bych si uměla představit na tom osvětleném podiu namísto mě. Třeba paní Uršulu, která je zdravotní sestra ve věku 70+ a ve Šluknovském výběžku se celoživotně stará o padlé ženy a jejich děti, které by jinak těm mámám v tělech často náctiletých holek sebraly. Tahle Uršulka by si tu mediali moc zasloužila. Až je mi úzko z toho, jak moc je její práce neohodnocená - pozorností i výplatou.
🏅Došla jsem sama v sobě k závěru, že nutně musím ještě víc nahlas mluvit o všech Uršulách, o sociálních dílnách, o tom, že se má někdo u nás, v naší stabilizované zemi, fakt blbě. Protože jestli má mít ta medaile opravdu hluboký smysl, tak má být nás všech - lidí, kterým dává smysl pečovat o druhé, kterým dává smysl být občas na hraně se silou a dechem (nedoporučuju nikomu) proto, že nám prostě nedá spát to, že někdo nemá kde spát, co jíst a z čeho si koupit léky nebo nový fusak pro dítě.
🏅 Medaili jsem dostala za založení platformy, která podporuje chráněné a sociální dílny - a ještě mi chyběl dovětek, že jsem otevřená všem, kteří potřebují cítit důstojnost a bojí se říct o pomoc. Takže hlásím - jsem tu - a s medailí i bez ní se moje práce i životní postoj nezmění.
✨ A za tu fotku vystřiženou jak z titulky Forbes (jo pardon, na forbesáky jsem málo byznys!) vděčím další skvělé a skromné ženě v mém blízkém okolí fotografce Eva Dobrovodska, která dělá nejen citlivé portréty, ale má hlavně srdce tam, kde ho má mít.
